Chov želv v hoblinách

Želvy a hobliny

‌Protože část chovatelů suchozemských želv chová želvy na hoblinách (jako podložním substrátu), rozhodl jsem se napsat tento článek. Nepředpokládám, že po přečtení změní ta či ona část chovatelů svůj názor, ale každý by měl znát rizika, zápory a klady toho či jiného materiálu pro chov želv. I když každý, kdo zná můj názor, ví, že jsem nepřítelem tohoto podkladu a nijak se s tím netajím, musím přiznat, že i hobliny mají v některých případech svoje opodstatnění.

Pokusím se napsat vše nezaujatě z pohledu chovatele suchozemských želv nikoliv proto, abych naštval konkurenci či jiné chovatelé s rozdílným pohledem na věc. Proto neopomenu zdůraznit již tolikrát zmíněnou poučku: Nezapomeňte, že k cíli vede několik cest a každá může být různě obtížná.

Může se stát, že se budu i opakovat, jelikož na svém webu toto téma probírám dost často, ale zde se budu snažit dát tomu všemu ucelenou formu. Poskytnu i prostor jiným chovatelům pro jejich názor. Nejdříve si tedy popíšeme zápory a klady chovu želv na hoblinách.

Proč NE:

1) v podstatě jde o dřevěné špóny a při pozření hrozí zapíchnutí v trávicím traktu a následně i úhyn. V žádném případě nepoužívejte piliny!

2) je to měkký materiál, želva se do něho boří a nedochází k obrušovaní drápků

3) snadno se do něho zamíchá potrava a v teplém  prostředí terária se velice rychle množí plísně, baktérie, kvasinky......

4) ze dřeva se uvolňují terpeny a mají neblahý vliv na vývoj plazů všeobecně

5) žádná odborná literatura tento substrát nikdy nedoporučovala a ani nebude viz. podrobné vyjádření odborníka, které najdete tady: ŽELVÍ PORADNA bod 4.

‌Proč ANO:

1) výborně udržují vlhkost a zajišťují želvám, a to hlavně těm nezimujícím tolik potřebné vlhké prostředí

2) nemocným a dehydratovaným želvám také zajišťují dostatek vlhkosti a pokud jsou navíc želvy zesláblé, je pro ně lehčí se zahrabat do tohoto substrátu

3) rychlá a jednoduchá výměna za nízké pořizovací náklady

4) suchozemská želva je stále čistá a povrch krunýře má krásně lesklý

Pro ty co nevědí o čem je řeč:

Piliny - jsou drobné kousky dřeva nebo jiného materiálu. Vznikají jako vedlejší produkt při řezání pilou (odtud název), při pilování nebo při jiném obrábění (např. broušení).

Hobliny - při hoblování dřeva vznikají hobliny (dřevěné špóny)

Zapůjčil jsem si obrázek chovatele želv, aby každý z Vás viděl jak je to v praxi

Tak to jsou asi všechny klady a zápory hoblin využívaných pro chov suchozemských želv. Není toho moc ani málo. Ten z Vás, kdo podlehne kouzlu dřeva, by si měl uvědomit, že tento podklad ani vzdáleně neodpovídá přírodnímu prostředí, ve kterém želvy žijí, a to ani materiálem  ani konzistencí či tvrdostí. To samé se sice dá říci i o jiných materiálech, například kokosovém vláknu s pískem, ale ty splňují, alespoň některé podmínky, a pokud do něho přimícháme obyčejnou hlínu, blížíme se již hodně přírodnímu podkladu (složení: písek, kokosové vlákno, hlína).

Ale zpátky k hoblinám. Při jejich použití se přikláním k umístění pouze na 1/3 chovných prostorů a to vyloženě za účelem vlhké části. Ostatní 2/3 by se měly rovnoměrně rozdělit mezi kamennou část a další dle vlastního uvážení. Jen tak bude chovné zařízení splňovat podmínky pro chov želv. Častá výměnay a to hlavně z důvodu zdravotních by měla být jednou z nejdůležitějších činností při používaní hoblin jako chovného substrátu. Zásadně nemůže žádný zdravě uvažující chovatel souhlasit s celoživotním chovem suchozemské želvy pouze na hoblinách jako jediném substrátu.

V žádném případě Vám nedoporučím odběr hoblin od truhlářů, neboť zde se pracuje nejen se dřevem, ale i různými jinými materiály. Používaní lepidel, pojidel, mořidel, laků je zde na denním pořádku a opravdu hrozí nebezpečí poškození zdraví želvy.

Automaticky dochází k přerůstání  drápů želvy, které si nemá kde obrousit ani při sebevětší snaze. S čím lze určitě souhlasit, je výborná schopnost hoblin udržet trvale hodně vlhké prostředí, a proto v některých případech lze použití hoblin jednoznačně doporučit, a to hlavně u želv dlouhodobě přesoušených a držených v malé vlhkosti a vysokých teplotách. Také u dehydratovaných želv je to jedna z možností, jak do želvy bez značného násilí a úsilí v krátkém časovém intervalu dostat vodu. Želvy hlavně v nočních hodinách, kdy odpočívají dokáží vstřebávat velmi dobře vlhkost.

Musíme si říci ovšem, co bychom měli dodržovat, pokud se rozhodneme pro chov v hoblinách a stanovit si pár zásad.

Zásady chovu suchozemských želv v hoblinách:

1) vyměňovat co nejčastěji, ideálně každých cca 10dní, nebo ihned, jak zpozorujeme, zápach, plísně.....

2) určitě ho využívat jako vlhký substrát nikoliv jako suchý podklad

3) použít odprášené kupované hobliny z obchodu nikoliv od truhláře

4) nepoužívat na celý chovný prostor nýbrž v kombinaci s jinými podklady a to jako mokrý substrát (tedy do vlhké části)

5) vyvarovat se použití exotických dřevin a to jak vůní, tak barvou (buk, dub...)

Názory a postřehy Vás chovatelů suchozemských želv:

1) Dobrý den,takže začnu tvrzením jednoho většího chovatele želv. Želvy v lignocelu trpí přesušením, nikde v přírodě v kokosu nelezou, hobliny výborně drží vlhkost a případné pozření hobliny absolutně nemůže nic způsobit. No, já to vidím trošku jinak......Cookie (Testudo hermanni) byla v zimě opravdu v jednu dobu sušenka, vlhčila jsem poměrně dost substrát, který mám podle Vás, ale nebylo to nic platné a po prolití místa s boudičkou zas boudička chytla plíseň. Že hobliny dobře drží vláhu vím jaksi dávno. NO tak jsem vyměnila Horsovi (Testudo horsfieldi) i Cookie substrát za hobliny a třetinu akvárek hodně navlhčila.

Už druhý den byla Cookie lepší, měla úplně hladký plastron a faldíčky okolo zadních nožiček pod krunýřkem. Prostě to zabralo, Cookie i bez boudičky spala hluboko zavrtaná v hoblinách a vypadala, že se jí to líbí. Hors na to ovšem měl přesně opačný názor. Do vlhka nevlezl vůbec, lítal podél stěn akvárka, hobliny odhrabával, takže jsem je hned zas vyměnila za substrát. U Cookie jsem je nechala asi týden. Co byl však problém bylo, že ačkoliv jsem žrádlo dala na velký tácek, aby se hobliny do něj nedostaly, bylo to zbytečné, všechno roztahaly, hobliny nanosily na tácek a voda byla taky plná hoblin. Takže od hoblin jsem upustila a Cookie jsem obden radši koupala a fakt každou chvíli rosila. S Horsem problémy s vysušením nemám, on prostě vlhko nemá rád, jednou za uherák se projde vodou, rosím ho pochopitelně taky a to i na krunýř a to se nechá, ale nic víc. U hermannek to fakt chtělo velkou důslednost a časé rosení, zdá se mi, že kokos prostě rychle vysychá.

Pak ještě jednu perličku onoho chovatele...v terárku nesmí být voda, rychle se kazí a můžeme od želv chytit chlamydie...no posoudit to nedovedu, ale každý živý tvor dle mého musí mít přístup k vodě 24h denně, ne jen denodenní půlhodinové mučení v koupací nádobě, kdy se spíš hned vyprázdní a pak už se toho nechce pochopitelně napít...mě to připadá jako děsná hloupost.K hoblinám ještě můj názor. Hobliny jsou kyselé, když jsou mokré, kyselost (PH) se zvyšuje. Koně ustájení na hoblinách trpí po čase hnilobou kopytní rohoviny, no moc bych se nedivila, kdyby i želvy mohly začít trpět nějakou formou hniloby či plísně krunýře/plastronu po dlouhodobém pobytu ve vlhných ne-li mokrých hoblinách. Do hoblin se želvy hodně boří, to je další problém, v přírodě po ničem podobném taky nelezou a do třetice, to riziko pozření hobliny - a ono vždy se tam najde i nějaká ostrá - je obrovské. Co se mi zdá jako přijatelné je umístění želvy sušenky na noc, > po jejím usnutí, do krabičky s hodně vlhkými hoblinami a ráno opět přendání na > kokos do terárka, ale jen jako nouzové řešení...
Snad jsem na nic nezapomněla ;-) Helena

2) Medzi ďalší zápor hoblín by som označil nespravny vyvoj pohybovej sústavy želv celoživotne chovaných len na hoblinách.Hobliny majú tú vlastnosť,že sa nikdy nestanú kompaktnym a pevným podkladom,čo môže mať za nasledok hlavne u veľkych a ťažkých želv.Veď v prirode sa pohybuju prevažne na tvrdom povrchu a nie na niečom čo im bráni v prirodzenom pohybe.To je môj skromny nazor. Daniel

3) Jdu se veřejně přiznat - používám hobliny...... Mám dvorního truhláře, který mi zaručí, že dřevo ze kterého jsou hobliny je bez laků atd. nejsou v nich takové ty třísky, jsou to prostě hobliny I. jakosti. Moje holky T.m. je mají dá se říci ve třetině terátria přímo pod výhřevkou. Zbytek  podestýlky tvoří hlína s pískem, přechodem mezi oběmi podestýlkami je jak já říkám přírodní "rohožka", jsou to kameny - větší oblázky a to v šíři cca 15 cm po celé šíři terárka. Každý večer rozprašovačem prostříkám hobliny, prohodím rukou aby byly vlhké i ty ze spodu. Hobliny jsou nahřáté, kakže voda je vždy příjemně ochladí a tím mají želvy na noc zajištěnou vlhkost a hlavně i nižší teplotu.

Ráno, když se jim zapne výhřevka, vystrčí vtipně hlavy a postupně vylézají ven nahřát krunýřky. Cestou k misce s jídlem, kterou mají na druhé straně terka, musí přejít přez "rohožku", kde propadají postupně poslední zbytky hoblin a do jídla se jim tak nemá šanci žádná dostat. Myslím, že drápky se jim bezpečně obrousí o kameny a malou sklaku. Při výměně  s radostí sleduju, jak se sprintem (opravdu sprint) vrhnou do nových, voňavých hoblin, dlouze je očichávají (taky mi to voní). S plísní jsem se po 2 roky co holky mám, ještě nesetkala. Za mě tedy píši-žádný problém, nebo alespoň prozatím! Snad nedostanu kamenem.......Zdraví Markéta

 Těším se na Vaše další postřehy, které tady rád zveřejním 

Závěrem:

Dokáži si představit, jak tento článek zvedne ze židle zastánce i odpůrce tohoto hojně používaného substrátu. Není účelem někoho poučovat či převychovávat, ale nastínit klady a zápory chovu suchozemských želv na hoblinách. Věřím, že někdo dokáže mít i dobré výsledky při použití hoblin, ale v podstatě asi pouze při krátkodobém chovu a v kombinaci s jinými substráty. Většina chyb, a to hlavně začínajících nezkušených chovatelů, pramení z neschopnosti poznat, co želva potřebuje v momentální čas. To je hlavně kombinace vlhkosti a teploty a doby svícení. Proto velice často dokáží želvu "přehřát i na vlhkém podkladu" a pak když již jde do tuhého a želva začíná mít zdravotní problémy, je nejjednodušší cesta chybu hodit  na používaný substrát. Toho využívá velice obratně chovatelská konkurence a jeden haní druhého a neslyšíte nic jiného než to je špatně, to je špatně.......

Já hobliny nepoužívám ani nejsem jejich zastáncem a chov želv se mně daří, opačné straně barikády také, tak kde je vlastně problém? Ano přesně pouze a pouze ve zkušenostech rozpoznat co želvy právě v danou dobu potřebují. To je právě to co nejde přenést na papír, ale pouze při dlouhodobém chovu želv se to dá pozorováním jednoznačně určit. Proto použití substrátu je pouze z mého pohledu druhotná záležitost a nejde o nic jiného, než v daném prostředí a čase přiblížit želvě, alespoň malinko, přírodní podmínky. Pokud se nám to podaří, máme vyhráno.

Všem Vám chovatelům suchozemských želv bez ohledu na to, jak ty své miláčky chováte, přeji co nejméně problémů a hladký chov po mnoho let.

 Copyright ©