Želva vroubená - Testudo marginata

ŽELVA VROUBENÁ- TESTUDO MARGINATA

PŮVOD :                       poloostrov Peloponés, Řecko, Albánie

ROZLIŠOVACÍ ZNAK :  Charakteristickým znakem dospělých TESTUDO MARGINATA jsou prodloužené zadní štíty karapaxu. Krunýř těchto želv tak může dosáhnout téměř 40 cm, většinou je však menší okolo 30 cm. Samci jsou o málo větší jak samice.

ZBARVENÍ :                 TESTUDO MARGINATA  má nápadně tmavé zbarvení štítků a to především jedinci, pocházející z hor. Na rozdíl od jedinců pocházejících z pobřeží, kteří mají zbarvení světlejší.  Střed štítků TESTUDO MARGINATA bývá většinou kontrastně zbarven do světla. Pokožka bývá zbarvená tmavě.

POPIS :                        Testudo Marginata se živí převážně rostlinnou potravou. Je největší želvou volně žijící v Evropě, nejsou tak rozšířené jako TESTUDO HERMANNI a to zřejmě pro svou velikost. Jejich chov podléhá povinné registraci CITES. Velikost dospělé želvy je 30-35 cm, při čemž samci jsou o málo větší. Dospělosti dosahují po 10.-15. roce života.

Karapax je oválný, mírně klenutý. Zajímavým znakem je rovněž vyvinutý plastrální kloub mezi břišními a stehenními štítky, umožňující pohyb zadní části plastronu. Je výrazně větší než TESTUDO HERMANNI.

CHOV :                        Je u nás ne příliš často chovanou suchozemskou želvou. V letním období je vhodný chov ve venkovních výbězích. Jako větší zvíře potřebuje více prostoru. Sluní se i v době, kdy ostatní suchozemské želvy vyhledávají stín.

PÁŘENÍ :                    V zajetí se tento druh rozmnožuje. V době páření samci  obtěžují samice. Jsou v tomto období velmi energičtí a vytrvalí.

KLADENÍ VAJEC :         Samice po páření následně kladou 3 – 11 vajec. Za 50 – 63 dnů se líhnou mláďata velká do 4 cm. Tyto želvy jsou aktivní během dne, hlavně v jarním období jsou velice nepřehlédnutelným objektem v přírodě.

OBECNĚ :                    Krunýř této želvy měří 28 - 35 cm, někdy i 40 cm. Je kupovitě vyklenutý, podélně protažený. Zbarvení štítu je většinou tmavě se žlutými skvrnami, velice často se objevují rozsáhlé tmavé plochy. Nadocasní štítek karapaxu tvoří u samců tohoto druhu tzv. závoj jenž je nejvíce znatelný v dospělosti. Plastron je u samců rovné a ocas bývá delší než u samic, jejichž břicho je také rovné. Tyto želvy obývají Řecko od Olympu na jih, včetně celého Peloponésu. V přírodě se vyskytují od pobřeží až do hor, zvláště tam kde jsou zachovány původní porosty. Po zimování  nastává u těchto želv aktivní období, během tohoto období zvýšené aktivity dochází také k páření. Samci projevují o samičku, zájem a obtěžují  ji klidně ve dvou bez náznaku soupeření, také k samičce se chovají hrubě. Sameček pronásleduje samičku , několikrát ji oběhne a přitom ji kouše do nohou a pokouší se ji znehybnit.

Oplození je obtížné, protože samec často sklouzne ze samiččina kaparaxu a ona mu uteče. Za nějaký čas po oplození vyhrabává samice zadníma nohama v zemi jámu, do které klade bílá vejce v tvrdé skořápce. Mladé samice většinou 2 až 6, starší však až 15 vajíček. Po nakladení vejce zahrabou a zeminu udusají  zadníma nohama. Mláďata se líhnou po cca dvou měsících, délka vývoje závisí na klimatických podmínkách. Když si nahromadí dostatek tukových zásob, zahrabávají se na podzim na vhodných místech, kde přezimují. Živí se zelenými rostlinami, společně s rostlinnou potravou přijímají také vodu, příležitostně žerou také brouky, červy a mršiny.