Morče a já

Morče

Už je to tak, chovatelé suchozemských želv tady budou psát dokonce i o morčatech, asi se někdo podiví. Proč ne? Vždyť v podstatě nejde o to, jaké doma máme zvířatko, ale hlavně se z něho stane většinou další člen domácnosti se Všemi klady i zápory. A protože jsou morčata hodně oblíbená jak u dospělých, tak hlavně u dětí, mají tu v naší želví rodině i toto své vyhrazené místečko. Doufám, že tento článek Vám pomůže k tomu, jak se lépe orientovat v chovu těchto domácích mazlíčků.

Jak jsem dostala morče

Byly mi čtyři roky a byla jsem na horách na školce v přírodě. Protože to však bylo na Šumavě, kousek od naší chalupy, na konci týdne si pro mě rodiče přijeli osobně a jeli jsme na chalupu. Na posteli za pecí byl koš na brambory plný sena a z půlky zakrytý dečkou. „Tak tady máš od nás malý dáreček, na pejska je zatím čas“ pravila maminka a odkryla dečku z košíku. Zašmátrala jsem malou ručičkou v seně a trošku se bála, co najdu. Pak se v košíku pohnulo cosi hladkého, chlupatého a maličko to vypísklo.

Okamžitě jsem ruku vytáhla a myslím, že jsem tenkrát i leknutím začala plakat. Morčátko z košíku tedy vytáhla mamča. Měla ho v ruce, tříbarevné cosi s velkýma ušima a korálkovýma očima. Zírala jsem na to a neměla ponětí, co to je, ale strašně se mi to líbilo! Mamča mi vysvětlila, že to je morčátko, taková peruánská myš. Ne, že by mi tato odpověď vnesla jasno do mé malé hlavičky, ale důležité bylo, že to je chlupaté a hlavně, že to je moje! Bude se jmenovat Pišta.

Pišta vyfasovala od táty laboratorní akvárko s napáječkou a krmítkem, na dně měla noviny a seno, toho jsme měli na chalupě hodně. Myslím, že její jídelníček tenkrát tvořily především jablíčka a mrkev. Stala se mým miláčkem, sportovala se mnou po obýváku, což rodiče příšerně rozčilovalo, protože bylo všude plno bobků a navíc vždy zalezla za sedačku, takže sportoval i táta, když ji kvůli ní odtahoval. Shodou okolností měli naši sousedi přes balkon, jak jsme jim říkali, také morče Betynu a jednou nás o Pištu poprosili, že by si přáli malé. Že někomu Pištu svěřím, o tom nemohla být řeč, takže Betyna putovala na čtrnáct dní k nám. Všichni jsme si mysleli, že Pišta je kluk a Betyna holka, pozorovala jsem je spolu, jak na sebe vrkali a dováděli. Bylo jasné, že rádi se mají. Betynu jsme vrátili a čekali, až přijdou sousedi ukázat malá morčátka. Piště se mezitím dařilo výborně, hodně papala a tloustla.

Jednou ráno mě vzbudilo tichounké vrkání, vyskočila jsem z postele a mrkla do akvárka. Tři mrňousové byli na světě a čtvrtý na cestě. Tak to se povedlo. Pištulka nám porodila čtyři krásná barevná morčátka a protože Betyna byl vírečkový, dvě byla také vírečková. Nemohla jsem z nich spustit oči a rodiče také ne. „Mami, mami, vždyť oni už papají, dívej, jsou úplně hotoví“ byla jsem z nich úplně vedle. A což teprve ta legrace, když jsme je vypustili po pokoji, skákali jak kozlata, pořád něco vykládali, nebo za sebou chodili jak vagónky.

Pištu jsem měla čtyři roky, mláďata měla ještě dvakrát a mamča je pokaždé rozdávala kamarádkám, některá skončila i ve zverexech. Pak jsem dostala k osmým narozeninám psa, malého jorkšíra a naši trvali na tom, že Pišta musí z domu, že se nezvládnu starat o obojí. Samosebou jsem to obrečela, psa odmítala a vyčítala rodičům, že o Pištu jsem se vždycky dobře starala. Poslouchat rodiče se ale musí, takže putovala Pišta ke kamarádce do králíkárny. Dnes můžu potvrdit, že žila spokojeně a dožila se úctyhodných osmi let!

Tím však můj chov morčat zdaleka neskončil. Jakmile jsem dospěla a „mohla si dělat, co chci“ ;-), mazala jsem do zverexu pro další morče. Onehdy jsem si nevědomky přinesla domů březí samičku, které se po týdnu narodila malá albínka, malé albínce se poté pořídil sameček, a tak se naše stádečko postupně rozrůstalo. Dodnes morčátka chovám a nyní u mě bydlí tři morčecí holčičky.

Něco se však přeci jen změnilo, muselo, a sice způsob jejich chovu. Patřím mezi lidi, kteří chtějí o každém zvířatku, které mají, vědět co nejvíce. U nás ovšem žádná literatura o morčatech nebyla, takže jsem si přivezla krásnou knížku o morčatech až z Kanady a přeložila si jí. Musím přiznat, že jsem se z té malé knížečky dozvěděla o morčatech spousty nových věcí a konečně se také naučila rozeznat samičku od samečka a to už od jejich narození. Dodnes si rvu vlasy, že Pišta měla v akvárku jako podestýlku staré noviny, tiskařská čerň je jedovatá a kdo jednou morčata choval, ví, že papír jim velmi chutná. Už vím, jak důležité je pro morče kvalitní seno a strava bohatá na vitamín C, který si morče, stejně jako člověk, neumí samo vyrobit. Morčátkům se můžou přidávat vitamíny, ale já se domnívám, že je to jako u těch našich želv. Když mají kvalitní potravu, je to zbytečné. Další důležitou složkou krmení je zrní. Vyzkoušela jsem toho spoustu. Morčata milují oves, ale je velmi kalorický a morčátkům se časem udělají tukové bouličky, pokud to s ním přeženete. Kukuřice je také velmi vhodná a já jí přidávám především na podzim, aby si moje holky udělaly na zimu pěkné zásoby. Ječmen a pšenici vám moc rádi přijímat nebudou a stejně tak je to s různými průmyslově vyráběnými granulemi. Morče chované od narození na granulích na ně bude zvyklé, ale moc vhodné to není, není nad přirozenou stravu. Morčátka rovněž milují proso a různé míchané obilné tyčinky, které si samy okusují.

Také jsem přišla na to, že morče se s vámi sice bude rozkošnicky vyvalovat v posteli, ale jeho celoroční chov venku mu zaručí pevné zdraví a věřte mi, bude vám dělat společnost mnohem déle. Já mám svoje holky ve stáji, mají pro sebe celý box po koníkovi, bohatě vystlaný slámou a senem. Nezbytností jsou vždy boudičky, milují je a slouží jim i ke sportování, rády na ně skáčou a rozhlížejí se po okolí. Já jsem jim dokonce vyrobila boudičky patrové a o tu horní se perou :-). Samozřejmě jim ale bude stejně dobře i v menších prostorech, v kleci na balkoně, nebo v králíkárně. Jen jim prosím dopřejte letní výběh s čerstvou pastvou.

Vnitřní a vnější parazité:

Já osobně jsem s tímto problém nikdy neměla, ale může se to stát. Konkrétní přípravek k odčervení morčátka vám dá veterinář. Že je morče začervené, poznáte velmi snadno. V jeho trusu se budou nacházet malé bílé "rejžičky", jeho srst ztratí lesk a celkově morče vyhubne, ačkoliv jeho příjem potravy se nezmenší. Vnější parazité můžou být blechy a čmelíci. Na to vám spolehlivě zabere teplá koupel v orthosanu, který trošku naředíte a pak nezapomeňte morče důkladně opláchnout a vysušit ručníkem. Po koupeli by mělo morče zůstat v teple minimálně následující noc. Pokud vám přeci jen trochu nastydne, namažte mu nad nosánek kapičku medu, bude ho cítit a olíže si ho. Negativní zkušenosti s těmito postupy za celá léta nemám a nikdy jsem veterináře nepotřebovala. Morče, které u mě umřelo jako nejmladší, bylo staré 5 let! Současně chované samičky jsou staré 7 a 6 let a jsou vitální.

Morčátkům rychle přerůstají zuby a drápky. Obojí může zavinit smrt, hlavně přerostlé zuby. Veterinář je upravit samozřejmě může, ale bude to pod narkózou, což je dost zbytečné. Snadno tomu předejdete, bude-li mít morče neustále k dispozici tvrdý (neplesnivý!!!) chléb a solný liz, který také rádo okusuje. Ostříhat drápky je stejné, jako u želviček, malé kleštičky vám budou stačit a morče si na tuto proceduru rychle zvykne. Pozor dejte, abyste je nestříhli do živého. S klidem můžete použít návod pana Miloše na stříhání drápů u želv, tak to je snad vše...

Co ještě dodat? Snad jedno přání, které má každé morče. Nemějte jen jedno, morčátka jsou velmi společenská, v divočině žijí v početných rodinách a celý den spolu komunikují. Ať se budete snažit sebevíc, vaše morčátko, budete-li mít jen jedno, bude většinu času samo a bude trpět. Je to také velmi hravý tvor, dokonce jej sami můžete naučit pár cviků. Rádo za odměnu přijde na zavolání, výborné je i bludiště postavené např. z knížek, nebo různé úkryty s potravou, kterou si bude muset vyhledat. A ještě jednu radu vám dám, morče má oči navrchu hlavy, to aby dobře vidělo predátory blížící se ze vzduchu. Vyleká ho každý náhlý pohyb nad jeho hlavou. Chcete-li mu dopřát klid, přikryjte polovinu klece dečkou, ať může v klidu odpočívat.

A jak se moje morčátka snáší s ostatními zvířaty? Náš kocour v zimě nosí morčatům i nalovené ptáky, zřejmě má strach, že mají hlad. Nikdy na ně nezaútočil ani on, ani žádná jiná kočka a mám to lety ověřené. U pejsků je to sporné a záleží na jednotlivci. Co se týče malých dětí, bez dozoru rodičů pro ně morče není. Není to hračka a i to malé morčátko vyžaduje své. A s želvou? No i to jsem zkusila. Zpočátku jsem se bála, aby některé z nich želvu nekouslo, jejich kousnutí je velice bolestivé a většinou je do krve. Želva je však v klidném prostředí poměrně pomalá, a tak se moje holky nikdy nelekly a tudíž neměli důvod reagovat útočně a želvu prostě po očichání ignorovaly.. To spíš ona se s nimi snažila skamarádit. Takže pokud vše pod bedlivým dozorem vyzkoušíte, můžete je pást společně, za předpokladu, že jejich výběh bude dost velký, aby mělo každé zvíře možnost si zachovat svůj osobní prostor.

Až jednoho dne moje holky odejdou do morčecího nebíčka, jiné už si zřejmě pořizovat nebudu, ale jsem ráda, že mi tenkrát rodiče dali Pištu. Poznala jsem úžasného, hravého, učenlivého a velmi kamarádského tvora, který vás vždy dokáže pohladit na duši. Už vím, proč morčátka vozí starým lidem do domova důchodců...

autor: Helena

Grafická úprava: Miloš euzelva

Copyright ©