Kondice želvy a období

Úvod:

Jak poznáme, v jaké kondici je naše želva? To není tak jednoduché a pokusím se vám tady popsat alespoň některé náznaky, které ukazují na celkovou kondici želvy. Jedna věc je aktivita želvy a ta druhá její tělesný stav; v tom mohou být obrovské rozdíly. O tom všem rozhodují především chovné podmínky a samozřejmě strava. Je tedy potřeba rozlišit od sebe aktivitu a její tělesný stav!!

U želv, které tráví hodně času odpočinkem nebo hibernací, je to pro laika těžko definovatelné. V žádném případě určitě neplatí, že pokud želva leze a jí, tak je v dobré kondici. Jak to tedy poznám? Aby toto vše pěkně zapadlo do logické mozaiky, musíme vědět, v jakém období se naše želva v ten daný okamžik nachází, a podle toho se také odvíjí její kondice.

První věc je její aktivita, která se u všech suchozemských želv střídá v návaznosti na období, a to bez ohledu na to, zda ten či onen druh zimuje, nebo ne. Život suchozemské želvy můžeme klidně rozdělit na základní dvě fáze po 6 měsících. První tato fáze se vyznačuje postupem NÁBĚH - RŮST - ÚTLUM - POKLES a druhá POKLES - STAGNACE - NÁBĚH aktivity. Tato dvě období se plynule prolínají a navazují na sebe. Prvnímu období budeme říkat období AKČNÍ a druhému NEAKČNÍ.

Náběh - V tomto období po pozvolném "náběhu" je želva postupně stále více akční a poznáme to hlavně na její chuti k jídlu, kdy narůstá její apetit každým dnem s návazností na teploty. Teploty průměrově lezou nahoru, délka dne se prodlužuje a želvy moc dobře vycítí, že začíná jaro (je jedno, zda jsou jedinci venku, nebo jim to simulujeme doma v teráriu). Želva postupně vylézá z nočního úkrytu každý den a stále více někde běhá, hrabe, leze a šmejdí a v závislosti na podmínkách se dostává do růstového období. Dospělé želvy se začínají již takto brzy pářit.

Růst - Brzy pak zpozorujeme i růst na celém krunýři (karapaxu i plastronu), kde začnou být patrné přírůstky (samozřejmě jen u želv, které ještě nejsou dospělé). Ruku v ruce jdou i váhové přírůstky. Dospělé samice během tohoto období snášejí vajíčka. U evropských želv rodu Testudo toto období nastává v jarních měsících většinou od května. U ostatních (například z Madagaskaru či Afriky) je toto období většinou simulováno v terarijních podmínkách, ale jde pro ně o "jarní období" bez ohledu na to, zda to zařídí příroda nebo chovatel.

Útlum - S nástupem léta, letních teplot a nejdelších dnů začíná období stagnace, kdy pozorujeme u želv menší apetit. Želva přestane přirůstat, více pospává a v dobách největších veder zalézá do stínu. Venku ji vidíme hlavně v ranních a večerních hodinách. Váha se ustálí na maximu, skončí přirůstání krunýře a nové světlé přírůstky se začínají probarvovat.

Pokles - Konec léta a začátek podzimu je ve znamení klesající aktivity. Jídlo si dá želva jen občas a určitě ne každý den. Z úkrytu také vylézá jen na chvilku a pomalu končí půlroční období - AKČNÍ.

Toto období plynule navazuje na předešlé AKČNÍ a týká se i nezimujících druhů, jako například Geochelone pardalis. Sice želvy nespí tak jako evropské druhy, ale mají období hlubokého útlumu v růstu, jídle, aktivitě... Toto druhé 6měsíční období opět můžeme rozdělit na POKLES - STAGNACE - NÁBĚH.

Pokles - Aktivita plynule klesá. U zimujících želv až do období úplného spánku. U nezimujících se toto období vyznačuje postupným snižováním apetitu a větším pospáváním ve studenější části chovných prostor. Na jídlo většinou chodí jednou za 1–3 dny a na želvě je patrná únava. Interval jídla a vyhřívání se snižuje.

Stagnace - Želvy během tohoto období spí, a to se netýká jen zimovaných. Také nezimované nebo nezimující želvy mají absolutně snížené požadavky a potřeby. Želva vylézá za účelem jídla opravdu zřídka a pauza mezi jídlem může být řádově i v desítkách dnů. S vyhříváním je to obdobné, pod lampou ji vidíme jednou za týden a veškerá činnost je utlumena na udržovací a odpočinkové tempo. Například Geochelone pardalis dokáže takto odpočívat i při denních teplotách okolo 25 °C!! Pyxis arachnoides přecházejí na spánkové období bez ohledu na teploty!!

Pro začátečníky je vše toto matoucí, protože je nabourána jejich představa o nezimujících druzích želv (předpokládají, že jim bude mazlíček lítat po teráriu po celý rok). Bohužel se to často z neznalosti považuje za nemoc a želvám je nabouráván rytmus – nejen neustálým buzením, ale i nepotřebnou léčbou, kdy jsou napáchány značné škody na jejich zdraví a kondici. V extrému to může skončit i úhynem. Návštěva veterináře v tomto období je riskantní, protože on vidí želvu apatickou, línou... a jeho diagnóza je samozřejmě nemoc. Proto vždy musíte v zájmu zvířete upozornit veterináře na období, v jakém se jedinec přirozeně nachází!!!

Náběh - Želvy se opět začínají postupně dostávat do aktivity. Přibývá dne, rostou průměrné teploty a zimující jedinci se pomalu probouzejí. Nezimující začínají čím dál tím více navštěvovat místo na jídlo a častěji se sluní. Je to velmi pozvolný proces a jejich aktivita se zvedá, až začne vše opět od začátku.

U mláďat je situace malinko odlišná. Jedinci evropských želv se líhnou většinou na přelomu 7.–8. měsíce, a pokud je nezimujeme, první výrazný útlum bývá na začátku jara ve věku 8–10 měsíců. A to hlavně u jedinců držených po celou dobu v neměnných podmínkách simulujících léto. Želvy se uchylují do úkrytu nebo rohu bez ohledu na teploty a začínají stagnovat v jídle a pohybu. Když to postihne naši želvu, dopřejeme jí v tomto období odpočinek snížením teplot a svícení. Želva to určitě uvítá; nezapomeneme na udržování mírné vlhkosti v místě odpočinku.

Když se u želv, co běžně "zimují", rozhodneme nezimovat, velice jim prospěje umístění do venkovního výběhu na co nejdelší dobu. Želva bude mít obrácený režim. Tedy v zimě v teráriu bude díky optimálním podmínkám růst a bude akční, kdežto venku díky průměrným letním/podzimním teplotám bude stagnovat a odpočívat. Je to přiměřený kompromis pro ty, co se bojí zimovat. Útlumové období potřebuje každá suchozemská želva.

Tak jsme postupně probrali aktivitu suchozemských želv během celého roku a navážeme na její tělesný stav. Jedním z hlavních předpokladů je známá poučka, že želva při vzetí do ruky musí působit váhově jako kámen, nikoliv lehce jako míč. Je to sice podivné přirovnání, ale jako ukazatel kondice docela spolehlivá věc.

Další známka dobrého tělesného stavu je vidět v okolí hlavy a všech nohou (v místech kontaktu s krunýřem). Ukládají se tam tukové zásoby a jsou patrné na první pohled. Při nemoci či jiném problému jsou to první místa, kde tyto "polštářky tuku" zmizí. Neklamným znakem dobré kondice je také olupování kůže na měkkých tkáních (jde o zcela přirozenou věc, vždyť želva je plaz!).

Samozřejmě určitým ukazatelem stavu je i krunýř (karapax), kde se ale projeví jen dlouhodobé problémy a momentální kondice se z něj vyčíst nedá. Pokud želva trpí rachitidou nebo pyramidováním krunýře (z dřívějších chyb v chovu), nemusí to hned znamenat, že je momentálně ve špatné kondici.

Pokud tedy posuzujete kondici svého miláčka, musíte brát v potaz více faktorů (druh želvy a hlavně období, ve kterém se želva právě nachází – to je nejdůležitější faktor). Problém je například u nově zakoupené želvy z importu, kde noví majitelé nevědí, co má za sebou, a předpokládají, že bude hned akční a bude jíst. Někdy to prostě trvá a nemusí to zrovna znamenat zdravotní problém.

Problémy s kondicí mají hlavně želvy dlouhodobě držené v "ideálních" terarijních podmínkách bez možnosti odpočinku. Proto by se jim během roku měly postupně měnit teploty a délka osvětlení, aby se alespoň trochu simulovaly přírodní podmínky. Želvám to určitě prospěje a jejich kondice bude lepší.

U veterináře se snažte vždy naznačit, v jakém ročním období (cyklu) se želva právě nachází, aby to zohlednil v diagnóze. Apatická a pospávající želva totiž neznamená automaticky problém. A pozor: při vhodné stravě želva obvykle netrpí obezitou, ale při nevhodné a nezdravé stravě se jí tento civilizační problém týká. Buďte hodně opatrní při podstrkávání nevhodného krmení, náprava je pak velice složitá a následky (např. na krunýři) jsou patrné napořád.