Boj s dravcem

‌Nikdy není nic předem prohrané

Byl zimní den únor 1. 2. 2011 17 h a čas plynul, v tom okamžení žena přijde z roboty a povídá mně: u hřbitova pro nezasvěcené 200m od mého bydliště, je poraněný pták - dravec a nemůže létat . Samozřejmě moje první odpovědět  byla, že nic chytat nebudu kdoví jakou nemoc má. Žena bohužel zase odjíždí a já jsem ponechán svému osudu. Co teď?  Mám si hrát na hrdinu nebo si v klidu schrupnout u televize?  Jako milovníku želv se ve mně po chvilce přemýšlení probudil soucit s údajně zraněným ptákem a rozhodl jsem se mu pomoci.

Zvednu telefon a volám na městskou policii, telefon zvoní, zvoní a zvoní, až se ozve zavolejte později. Co dělat, další pokus opět selže a chystám se najít nejbližší záchrannou stanici v dosahu, o které vím. Usedám k internetu a během několika minut mám číslo, hurá. Telefon ihned zvedá ochotná slečna na druhé straně a po vylíčení situace, kde popisuji jak je tam zraněný dravec, kterého jsem neviděl a nevím jak je velký....mě ujistí, že si přijedou, ale až ve 20h a že se mi určitě podaří ho odchytit. Je jisté, že za 3h již tam nic nebude a potmě nic nedohledají,  a proto se rozhodnu pro vlastní odchyt. Požádám slečnu tedy o instruktáž, jak dravce chytit a na první pohled je mně zřejmé, že to nebude žádná sranda, ale vědomosti, jak na odchyt technicky zvládnout jsem posléze nabyl. Zavolám jestli se mě to podařilo, loučím se, a končím telefon, jdu se připravit.

Odcházím do garáže najít tu správnou výbavu, protože pták může mít klidně rozpětí křídel dva metry a orel je opravdu nebezpečné zvíře!! Dobře se bude hodit krabice od televize, nebude malá? Probleskne mně hlavou. Nic většího bohužel doma nemám, musí stačit, rozhoduji, silná bunda a hlavně jak jsem byl poučen, opravdu je zapotřebí silných pracovních rukavice, ty mám. Jsem připraven k boji a hodnotím svoji výzbroj jako dostatečnou. Připadám si jako udatný rek v plné zbroji a opouštím prostory garáže a vrhám se do pološera s odhodláním se utkat na život a smrt s lítým dravcem, adrenalin v krvi stoupá a měním se v lovce. Po pár krocích potkávám souseda,  a když vidím jeho udiv v očích, vysvětlím mu,  jak jdu lovit nebezpečného a zraněného ptáka - dravce. V první chvíli si asi musel myslet, že jsem bezdomovec a jestli jdu něco lovit, tak minimálně rozzuřeného vlčáka, ano, tak precizně jsem byl vybaven. A hle už jsme dva a nebojíme se vlka nic. Propátráváme louku, kde se údajně má pták nacházet a nic, soused to vzdává a já pomalu už také.

Škoda, chudák, už ho dostala nějaká divoká kočka,  kterých je tady spousta nebo pes.....Když tu náhle uvidím již za značné tmy něco tmavého u hřbitovní zdi. To bude ono, probleskne mě hlavou a konfrontace dravec - člověk může začít. Na tu vzdálenost ještě nejsem schopen rozeznat velikost ani další podrobnosti. Jak se přibližuji v jedné ruce s obrovskou krabicí náhle se dává předmět do pohybu a mě je jasné, že budu muset běžet a s tou bednou to nedokážu. Pokládám ji tedy na zem a vyrážím rychlostí blesku vpřed a měním se v dravce, který jde po kořisti. Sprintuji dle možností a zkracuji dramaticky vzdálenost mezi mnou a obětí, a kdybych mu v tento okamžik mohl pohlédnout do jeho očí, určitě bych tam našel pouze zděšení, strach a odevzdanost, kterou má lovená kořist, o jejimž osudu není pochyb.

Pokusil se o úprk, ale zraněné křídlo mu umožňuje pouze pozemní pohyb a proti mně nemá tedy pražádnou šanci. Dle instrukcí se na něho vrhám, přimačkuji ho k zemi a eliminuji jeho největší zbraně a tou jsou drápy. Mám tě chce se mě křičet v bojové náladě a pouze nepřítomnost publika mě odradí od vítězného pokřiku a zvednutí ubohého dravce nad hlavu. Peláším na základnu, kterou tvoří krabice s bránícím se tvorem a připadám si jako absolutní vítěz, jak jinak. Opatrně ho ukládám do krabice a až teď si plně uvědomuji jeho rozměry. Velikost od zobáku po konec křídla impozantních sotva 25cm a průměr možná 12cm. Uvědomuji si, že krabice od bot by byla přiměřenější, ale mám ho - 3x hurá. Zrychleným krokem ho transportuji do garáže, odkládám po boji zbroj a poprvé na světle si ho detailně prohlížím. Na první pohled má sice zraněné křídlo, ale jinak vypadá v super kondici. Krásné oči jako duhové kuličky nebývalého lesku mě překvapí ,  neboť  takto přímo do očí z blízka se koukám dravci poprvé v životě.

Je po boji, jdu volat do záchranné stanice, že lov se podařil a mohou klidně dorazit. Po příjezdu se dozvídám, že ten můj obávaný dravec je KRAHUJEC a těch údajně není mnoho. Pán odborně po prvním ohledání ukazuje místo zlomeného křídla a ujišťuje mě o tom, že toto zranění je běžné a po zafixování a srůstu bude pták plně funkční a hrozí mu pouze případná infekce. Se soupeřem se loučím s dobrým pocitem, že jsem pomohl zachránit tohoto krásného dravce. Dávám pánovi nakonec vizitku a požádám ho ať mě napíše na email, jak to vše dopadlo a uvidíme, zda se ještě někdy ozve. Mám z toho všeho hodně dobrý pocit asi takový,  jako když se Vám podaří úspěšně někoho zachránit a nejde tak ani o to kdo to byl, ale že šlo o živého tvora.

A můj pocit? Jak jinak než jako vítěz

Pozitivní zpráva ze záchranné stanice:

18. 2. 2011

Zdravím, váš krahujec dostal dlahu a hezky sám žere. Má velkou šanci na přežití. Křídlo mu snad sroste, ale pravděpodobně ho nebude moci používat tak dobře jako dříve. 
Adam Friedrischek 
Zachranná stanice Jaroměř

Pokud někoho zajímá, kde dravec skončil stačí kliknout na logo záchranné stanice

‌

Copyright ©