Kontaktujte mě:

Miloš Junek, 603 268 990

Rychlý kontakt

Miloš Junek
Chovatel želv
+420 603 268 990

euzelva@seznam.cz

Facebook Twitter

Zasílání novinek

euzelva.cz>Druhy želv>Testudo horsfieldi - chov

Testudo horsfieldi - chov

Testudo horsfieldi

Velký krtek - Želva čtyřprstá, stepní

 

Lucka-T.horsfieldi.JPG

Lucka-T.horsfieldi-%281%29.JPG

Úvod:

Nechci tady nabídnout jen všeobecné informace, kterými se internet jen hemží, ale chci poskytnout něco navíc a usnadnit chov Vám všem a podělit se o poznatky hlavně z praxe. Můj cíl je, aby si po přečtení následujících řádku každý mohl říci: to jsem opravdu nevěděl a zkusím to také tak udělat a uvidíme. Co mě hřeje pak nejvíce je fakt, že jediný kdo z toho má užitek, je želva, a to je dobře. Rozhodl jsem se napsat tento článek neboť mě o to žádá hodně začínajících chovatelů a myslím, že i zde dokážu podat relevantní návod na chov želvy Testudo horsfieldi - želvy čtyřprsté nebo také nazývané stepní. Trochu zavádějící název, neboť čtyři drápy mají i jiné druhy suchozemských želv. K tomu mohu dodat pouze jednu historku, kdy mně jedna paní volala, že jsem ji podvedl a místo želvy zelenavé prodal čtyřprstou což usuzovala právě počtem drápů na nohou.

Nakonec mně to dalo docela dost práce ji přesvědčit o opaku, ale povedlo se nakonec jí vysvětlit problematiku určení druhů evropských želv - více o specifikách druhů v článku: URČENÍ DRUHŮ A POHLAVÍ ŽELV. Do této skupiny patří kromě naší T.horsfieldi také další zástupci a to T.hermanni, graeca a marginata. S tímto druhem želv nemám osobně dlouhodobé zkušenosti. Choval jsem je asi 2 roky než jsem zjistil, že tento druh nebude moje parketa. Proto jsem požádal kamaráda, dlouhodobého chovatele velkého množství těchto želv, o spolupráci. Poradil i nějaké ty zvláštnosti a potřeby tohoto otužilého druhu želv, jenž nezískáte čtením článků, ale jen osobní zkušeností. Takže budu čerpat poznatky z jeho hlavy a přidám pár postřehů, co jsem získal já během krátké doby chovu těchto želv.

Je to živočich patřící do třídy plazů jak jinak, řádu želvy a čeledi testudovití. Dříve to byl pravděpodobně nejvíce chovaný druh u nás, ale během posledních let ji pravděpodobně předběhla želva zelenavá - T.hermanni. Bylo to díky masivnímu importu z bývalého SSSR a chybějící ochraně CITES. Želvy stály pár korun dle pamětníků okolo 200,- a dovážely se po tisících. Ty doby se možná opět mohou vrátit, neboť počátkem roku 2010 je jako jediná z evropských želv vyjmuta z této registrační povinnosti a k prokázání původu Vám stačí pouze prodejní doklad či jiná smlouva dle všeobecných předpisů. Tím se zjednodušil opět import ve velkém množství a pochybuji, že v budoucnu bude úřady tento druh výrazně sledován, protože nad ním ztrácí tímto účinnou kontrolu.

Tato želva se vyznačuje na rozdíl od běžných evropských druhů schopností se zahrabat a také vyhrabat z nory leckdy hluboké až 2m a proto je velice důležité věnovat více pozornosti při stavbě venkovních výběhů. Do těchto úkrytů se v přírodě vrací na noc a tráví tady zimní spánek a v nejteplejších letních měsících 1 - 2 i letní estivaci. A to hlavně ze dvou důvodů: vysoké letní teploty a nedostatek potravy. Právě proto patří do skupiny želv nejméně aktivních. Její aktivita  v našich podmínkách během kalendářního roku je 3 - 5 měsíců a v domovském prostředí dle počasí 2 - 4 měsíců. Vše je závislé na chovných nebo klimatických podmínkách, kde domácí celoroční chov v teráriu má zásadní vliv na aktivitu želv a může se hodně lišit od udaných čísel.

Také chování samečků vůči samicím se vyznačuje z našeho pohledu největší "brutalitou", a samice jsou mnohdy značně pokousané na předních nohou a krku. Méně již na zadních. Samec před samotným pářením samice usilovně obíhá a výrazným prudkým kýváním hlavou nahoru a dolu se snaží imponovat samici. Výhodou chovu je možnost společného výběhu s jinými evropskými druhy T.marginata, hermanni, graeca, protože se s nimi nekříží. Samci se sice snaží o kontakt, ale bezvýsledně.

Velikost jedinců  nejběžněji chovaných v našich končinách je u samic okolo 18 - 23 cm a samců, kteří jsou menší, 15 - 20 cm a hmotnosti od 700 - 1500g dle lokality původu. To vše je závislé na mnoha okolnostech a při výskytu na tak obrovském území se najdou  jedinci kteří se mohou a budou rapidně velikostně lišit zrovna tak jako u ostatních druhů.

Jde o želvy, které nejteplejší letní období přečkávají ve vyhrabaných norách a vylézají za potravou jen velmi brzy ráno a hodně pozdě večer, kdy již jsou teploty snesitelné. Dokáží využít i nory jiných živočichů, pokud na ně narazí. Také jsou zřejmé jejich "cestovatelské" schopnosti, kdy na rozdíl od ostatních druhů často pobíhají ve výběhu a všemožně vše prozkoumávají.

Teploty, svícení, UVB by měli mít v terarijním chovu zrovna, tak jako jiné suchozemské želvy po dobu 10 - 12h denně a simulujeme jim běžně denní a noční rytmus. V teráriu nebudeme simulovat extrémní letní období, které želvy v přírodě mají a přečkávají ho "letním spánkem". Budeme se držet standardního způsobu chovu a v chladné části budeme mít max. 25°C a pod bodovou lampou 40 - 45°C. Když máme větší prostory a podaří se nám vytvořit širší škálu teplot např od 20°C tím lépe, želva si pak sama vybere.

 

Zajimavý postřeh mě poslal jistý kolega chovatel, kterého bohužel neznám, ale jako informace z dob kdy já ještě nebyl na světě, jistě zajimavé a zároveň poučné. 

Želvy čtyřprsté (T.horsfieldi) se v 60.tých letech prodávaly za 25 Kčs/kus a největší samice (\\\"Zuzana\\\"), kterou měl v prodejně známý pan Sysel měřila 28 cm ! Ani já jsem si je tak úplně nezamiloval...Nicméně o jejich schopnostech přežívání také něco vím. Zároveň dodávám, že nepochybuji a průměrné hodnoty jsou pro orientaci nejvhodnější, rozměry té maxisamice T.horsfieldi jsem uváděl jen pro informaci, sám jsem nikdy potom již větší (nebo stejnou ) neviděl. Je to jistě ovlivněno i výběrem pro import (viděl jsem jich dost - do FgÚ se na poč. 70.tých let dovážely na pokusy !). Nejpodobnější jí, ale přece menší, byla osvědčená stará chovná samice Dr Peciny.

 

25. 12. 2016

Po čase se mě ozval chovatel, který je autorem výše uvedeného textu, který mě kdysi poslal na email. Proto článek po letech rád doplňuji a zároveň přidávám i autora. Tímto mu také děkuji o přispění toho trocha do našeho "želvího mlýna".

Vážený kolego,
náhodou (vnučka má T.horsfieldi) jsem zabrousil opět po čase na Vaše stránky a zjistil tam dvě zprávy původem ode mne. Jednak o hubení želviček plamenomety v Albánii a o želvách čtyřprstých, které opravdu stály při prvních dovozech 25 Kčs a největší samice s délkou karapaxu 28 cm, byla u p.K.Sysla v prodejně na Smíchově (s cedulkou "To je naše Zuzana"). Protože u té druhé zprávy uvádíte, že autora neznáte (což by mohlo její věrohodnost snižovat), rozhodl jsem se Vám (a pro Vaši potřebu, uvádět to nikde nemusíte) připomenout zdroj.
Připadá mi téměř zbytečné Vám přát chovatelské úspěchy, ale pro jistotu tak činím.
Ať je leden, nebo září,
ať se Vám vždy želvy daří !
 
Se srdečným chovatelským pozdravem
Pavel Hlavička

 

Výskyt:

Na území bývalého SSSR se Testudo horsfieldi vyskytuje především na písčitých stepích, i když hlinitým povrchům se vůbec nevyhýbá a žije na nich například v Pakistanu. Tento druh želv žije a preferuje travnaté plochy stepí v blízkosti skalnatého a kopcovitého terénu. Jednoduše všestranná a přizpůsobivá želva, která akceptuje více povrchů pro chov.

Želva čtyřprstá nebo také stepní, která se vyskytuje v rozlehlých a hlavně suchých oblastech od   Afghanistánu přes Armenii, Činu, Irán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Pakistan, Rusko, Tadžikistán, Turkmenistán a  Uzbekistán.

Vyskytuje se v nadmořských výškách v rozmezí 800 - 1600 m ojediněle až 2300 m nad mořem. Takto extrémním podmínkám neodolá žádná evropská želva a proto jsou tyto želvy považovány za nejvíce odolné vůči počasí.

 Kruh vyznačuje největší oblast jejího výskytu

world_pol495.jpg

Počasí:

Opíšeme pomyslný kruh výskytu, co se týče počasí a zjistíme příznačné podnebí pro tento druh. Většinou jde o velké rozdíly teplot, kdy léto bývá teplé a zima hodně studená. Přesně takovéto počasí želva T.horsfieldi miluje, vyhovuje jí a je na něj přizpůsobená.

Pro představu jsem vybral 4 místa pro srovnání počasí, šlo by to vzít i obšírněji, ale myslím, že toto všem nám stačí, abychom pochopili podnebí výskytu pro želvy dosti drsné.

Uzbekistán má kontinentální klima. Zimy jsou chladné, v letních měsících teploty prudce stoupají. Západní část území je mimořádně suchá, průměrné roční srážky nepřesahují 200 mm . V horách na východě spadne trojnásobné množství srážek.

Írán je pouštní a stepní, průměrné teploty se pohybují v Teheránu od 2 °C v lednu do 30 °C v červenci. V létě jsou velká horka, především v oblasti kolem Perského zálivu, v horách je příjemně. Nejlepší dobou pro návštěvu je jaro nebo podzim.

V Arménii je kontinentální horské podnebí, většina území totiž leží více než 900 metrů nad mořem. Během léta je příjemně, ale v noci teploty prudce klesají. Zima je extrémně studená s poryvy větru a sněhovými bouřemi.

Pro Kazachstán jsou typické velké rozdíly teplot: na jihu je rozdíl teplot mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem až 30° C a na severu až 40°-41° C, nejstudenější měsíc je leden, jeho průměrná teplota na severu je -19°, na jihu -8°C, nejteplejším měsícem je červenec.  

Momentální počasí v Chimbaj, Uzbekistán

Momentální počasí v Teheránu, Írán

Momentální počasí v Jerevanu, Arménie

Momentální počasí v Zhezkazganu, Kazachstán

Místa měření teplot

M%C3%ADsta-m%C4%9B%C5%99en%C3%AD-teplot.jpg

Určení pohlaví a druhu:

Samice druhu Testudo horsfieldi jsou větší, tak jako u želv T.hermanni a samci zhruba o 1/3 menší. Pohlaví jedinců určujeme především délkou ocásku, tak jako u ostatních druhů, kde samec ho má podstatně delší, většinou délky za hranu spodního výběžku na plastronu. Rozdílný je také úhel rozevření zadního plastronu v okolí kloaky což je velmi dobře vidět na fotografiích níže. Samec má výraznější zadní "sukénku" na vrchním karapaxu, trochu připomínající štítky T.marginaty. Horní karapax má většinou barvu pískovou, typický znak těchto želv, která převládá nad černým zbarvením. Spodní plastron je celý černý s výjimkou švů plastronu. Dalším znakem je shluk trnů na stehnech zadních nohou, kdy na rozdíl od T.graeca jich tam má více různých velikostí.

 

 Skupinka různých velikostí dospělých želv

T.horsfieldi-002.jpg

Samice a samec,  jak jinak než, že sameček je menšího vzrůstu  asi o 1/3

T.horsfieldi-021.jpg  

Zde vidíme zásadní rozdíly ve tvaru zadního plastronu, a to hlavně rozevření okolo kloaky a samozřejmě délku ocásku.

T.horsfieldi-014.jpg

Detailní pohled na samce, kde dominuje délka ocásku

T.horsfieldi-005.jpg

Samice se všemi znaky včetně skupin trnů na stehnech

T.horsfieldi-004.jpg

 Ještě lépe viditelné druhové znaky

T.horsfieldi-009.jpg

4 drápy na všech nohou jsou matoucí při určování druhů a nemají zásadní význam, neboť jsou želvy, kterým genetickou chybou vyroste i 5 drápků, což želvu nijak neomezuje

T.horsfieldi-025.jpg

Venkovní výběhy:

Tak jako jiné evropské želvy uvítá i tento druh dle pozorování možnost ukrýt se do venkovní boudy, pokud možno izolované a částečně chráněné před mrazy. Během roku od jara do podzimu ji využívá každý den, ale běda, jak ucítí nástup zimy. Pak ji instinkt velí zahrabat se a jediné co nás může uklidnit je, že tento druh se dokáže zahrabat hodně hluboko a bez problémů přečká i tuhé mrazy. Na jaře nás potom čeká překvapení když náš mazlíček s "úsměvem" vylézá ven živ a zdráv :-)) želva hledá ve venkovních prostorách vhodné místo. Stačí ji 1 den, kdy se začne zahrabávat, zemina se za ní zavře, případný dešť smaže stopy a veškerá naše snaha ji najít je minimální, pokud nepřeryjeme celý výběh. Čím máme větší prostory, tím menší je šance ji nalézt.

Tato želva miluje více než ostatní evropské druhy různé hrabání, vytváření menších nor....a proto musíme s větší důkladností přizpůsobit výběh jejím potřebám v podobě kopečků hlíny, drnů...to má fakt ráda. Výběh musíme zabezpečit zapuštěním hrazení pod okolní terén a to alespoň 15 cm. Nejde ani tak o to, že želva záměrně zvolí tuto cestu, ale o náhodu, kdy může zvolit pro své pracovní úsilí místo u hrazení a rázem se z ní stane uprchlík. Nalezení želvy je pak jen dílem náhody, protože maskovací schopnosti má veliké a i rychlost s jakou dokáže upalovat je pro člověka žijícího v představě, že má doma pomalého tvora, pozoruhodná.

Nezapomínáme ani na nutnost pro každou želvu a to umožnit ji se zchladit během dne ve stínu. Dobře poslouží různé okrasné stromy, keře a další úkryty a v podstatě je to jen na schopnosti majitele a velikosti prostoru, jaký má k dispozici. Výběh zásadně v létě nekropíme dodatečně vodou, jako želvy milující sucho jim dostačují dešťové srážky a jde o druh, který má rád spíše sušší podmínky. Želvy mají užasnou schopnost do sebe absorbovat vodu díky podmínkám v kterých v přírodě žijí, kde během jejich léta prší málokdy. Tento efekt se dá pozorovat hlavně u malých želv, které při koupání během krátké doby jakoby nabobtnají. Proto je ani nekoupeme a ani jim nemusíme vytvářet ve výběhu koupaliště. Naopak je to pro ně nebezpečné, hlavně malé želvy s tím mohou mít problémy. Přiměřeně velká spíše menší miska na vodu k pití, by neměla chybět v žádném výběhu a v teráriu je nezbytnou nutností i u tohoto druhu.  

 

 Výběhy jaké nemá každá želva, velké, členité no prostě super

V%C3%BDb%C4%9Bhy-H.-007.jpg

Strava:

Tak to je zvláště u tohoto druhu, který žije v polopouštích, docela problém. T.horsfieldi musíme držet hodně zkrátka a zásadně nekrmit granulemi, ovocem, masem......a vším co má vydatnou energetickou hodnotu. Měli bychom se soustředit  výhradně na zelenou stravu natrhanou na louce. Klasická luční směs jim jen prospěje. Vápník do stravy, tak jako ostatním druhům samozřejmě přidáváme v dostatečném množství alespoň 3x týdně. Při hojnější stravě mají sklon k ztučnění jater daleko více než jiné druhy suchozemských želv žijících v Evropě, což je pak zásadní zdravotní problém. Při nevhodné stravě leckdy vypadají na první pohled jako by jim byl krunýř malý!  Pokud se přidají i nevhodné chovné podmínky, mají sklon k výrazným deformacím karapaxu, což můžete vidět na fotografiích níže. Jde o plně funkční jedince, leč postižené na první pohled všude. Další fotografie můžete vidět zde: Úhyn, nemoci, anomálie a pitva

Několikrát se zmiňuji o velké odolnosti těchto želv, ale to samozřejmě neplatí, co se týče stravy. Každý potřebujeme vhodnou stravu a želvy nevyjímaje. Takže odolná ano, ale jen za předpokladu vhodné stravy a určitých podmínek chovu.

  

Pro želvy hotový ráj - pampeliška, jedna z nejvhodnějších rostlin pro krmení

Pampeli%C5%A1ka.jpg

Tak takto mají vypadat zdraví jedinci se souměrně rostlým karapaxem

T.horsfieldi-013.jpg

Jasný případ nesprávných podmínek chovu a stravy - dokonalý mutant Star Trek

T.horsfieldi-017.jpg

Deformace snad všeho, co je na želvě viditelné, jsou zřejmé

T.horsfieldi-016.jpg

Mláďata:

Samice klade 2 - 6 vajec ve dvou až třech snůškách za rok. Malé želvy se líhnou po 70 - 90 dnech strávených v inkubátoru při teplotách okolo 30°C. Tento druh vyžaduje menší vlhkost inkubace oproti želvám T.hermanni, marginata a graeca. A to vlhkost ideálně pouze 70 - 75%  a maximálně 80%! Naopak pokud zvolíme vlhkost příliš nízko, dokáže se vývoj zárodku ve vajíčku zastavit a opět se rozběhne po zvýšení vlhkosti na potřebnou mez. Je to přirozená ochrana zárodků u pouštních želv, kdy v období extrémního sucha se vývoj ve vajíčku pozastaví v nevhodných podmínkách pro vznik života. V žádném případě vajíčka před líhnutím nekropíme a musíme zamezit jakémukoliv odkapávání sražené vody na ně!! Mají totíž úžasnou schopnost, zrovna, tak jako želvy, absorbovat vodu a želva ve vajíčku uhyne!! Když to uděláme v počátku vývoje,  vajíčka většinou popraskají a na odchovaná mláďata můžeme zapomenout.

Želvy jsou od malička čilé a vyžadují sice také vlhkou část v teráriu, ale prostory v této části udržujeme o malinko sušší a v žádném případě je nemáme úplně mokré nebo totálně namočené.

 Malé želvy stáří 10 měsíců

T.horsfieldi-ml%C3%A1%C4%8Fata-1-002.jpg

Už na první pohled je vidět, že mláďata nemají klenutý karapax jako jiné druhy 

T.horsfieldi-ml%C3%A1%C4%8Fata-1-005.jpg

 Výrazně tmavý spodní plastron je zřejmý už u takto malých želv

T.horsfieldi-ml%C3%A1%C4%8Fata-004.jpg

Různé velikosti i zbarvení u stejně starých jedinců v identických podmínkách

T.horsfieldi-ml%C3%A1%C4%8Fata-006.jpg

Registrace a CITES Testudo horsfieldi:

Od 1.1.2010 jsou tyto želvy vyjmuty z povinnosti je registrovat a nemusí mít již žádný CITES nebo jiný speciální doklad. Co to znamená pro nového majitele? Při případné kontrole musíte prokázat, že želva není odchycená v přírodě. K tomu může posloužit řádná kupní smlouva, prodejní doklad, kde je specifikován původní a nový majitel a také je stále platný Cites, pokud jde o starší želvu a vlastní ho. Další možností je jiný právní doklad dokazující její původ. 

Když se rozhodnete želvu prodat dalšímu majiteli musíte vést chovnou knihu, kde uvedete všechny záznamy, jako komu jste ji prodal (la) včetně data a podpisu. Jak má tato kniha vypadat konkrétně, není zatím zákonem specifikováno a má snad ještě letos vyjít vyhláška, kde to bude vše specifikované, tak aby nedocházelo k rozporům.

Například takto může vypadat doklad, kterým dokážete legálnost držení želvy

IMG.jpg‌‌

Zimování:

To se provádí běžně tak, jako u ostatních druhů evropských suchozemských želv. Nejlépe je samozřejmě je nechat ve venkovním výběhu usnout a pak je jen přemístit do zimoviště (sklep, lednička...). Jen musíme během podzimu hlídat, aby se nám naše želva nezahrabala někde na zahradě a ušetříme si nervy během jara, jestli přežila nebo ne. Želvu zimujeme v mírně vlhkém substrátu (lesní hrabanka, kokosové vlákno..) a teplotu udržujeme v ideální optimální hranici +2 - +5°C. Horní a dolní hranice by neměla být mimo +1 - +7°C!! Nad tuto hranici hrozí probouzení a pod zmrznutí želvy. Tak jako u ostatních je nejlepší čerstvá mláďata zimovat až na 3. zimu nebo dle jejich potřeby. Všechny aspekty zimování jsou podrobně popsány zde: JAK A ZDA ZIMOVAT BOD 6,7. Probouzení probíhá tak jako vždy pomalu a postupně, jen tak omezíme rizika na nejmenší míru. A znovu musím podotknout, že než špatně, tak raději nezimovat a želva to nutně k životu nepotřebuje. V tomto případě ji umožníme během roku odpočinek jiným způsobem, hlavně při chovu v domácím prostředí.

 

Fakta co by jste měli vědět:

Tady se jedná o potřeby želvy, které ji dala do života příroda versus podmínky, jaké ji vytvoříte u Vás doma. Bez ohledu na vše ostatní je chov v teráriu želvy stepní největším zásahem do jejich potřeb což, se zdaleka tak netýká druhů želv ze středomoří. Takže každý kdo si pořizuje novou želvu by si mněl uvědomit tuto skutečnost bez ohledu na to, co říká prodejce, který je většinou zainteresován na prodeji finančně a může Vám tvrdit opak. Na dlouhověkost takto chované želvy můžete předem zapomenout, neboť totálně "zlomíte" podmínky, které želvy stepní formovaly milióny let.

Prostě to nejde změnit jak mávnutím kouzelného proutku. Proč myslíte, že je v CZ pouze málo chovatelů tohoto druhu. Protože ani venkovní chov se zde nedaří, a když ano, tak s velkými problémy za leckdy krvavou cenu. Proto také, když narazíte na prodej tohoto druhu je to z 90% dovoz a to z odchytů nebo farem, ale v jejich přirozeném prostředí! Adaptace je pak velmi obtížná na úkor životnosti želvy. Každopádně pokud už želvy stepní vlastníte, nechte si je, protože jinde by mohlo být pro ně daleko hůře.

 

Dva příklady za všechny, co dokáží tito "bojovníci" samci:

1) Dobrý den, mám spolu samce a samici T horsfieldii. Samec samici ukousl dráp na přední noze, nevím teda jestli je celý pryč protože to není moc vidět, teče jí z toho krev. Samici jsem izoloval, vyčistil jsem ránu, vydezinfikoval, obvázal kouskem obvazu a přelepil náplastí. Udělal jsem to správně? Děkuji.

 

2) Dobrý den,
chtěl bych Vás požádat o radu. Chováme doma již 20 let 2 želvy čtyřprsté, jedné je cca 22 druhé 20 let, zřejmě jsou to oba samci. Nikdy jsme je nezimovali a vždy byli spolu v teráriu, občas se poprali, ale nic vážného – dá se říci, že občas provokoval jeden a podruhé zas ten druhý, pak to jeden z nich vzdal a byl klid.

Letos na jaře se začali prát doslova o život, rozkousané přední nohy do krve, pokousané hlavy atd.… Museli jsme je rozdělovat a postupně je to zase přešlo, ale stejně to není ono. Pořídili jsme si dům se zahradou a dnes jsem jim zprovoznil venkovní výběh a těšil se, jak si ho užijí, ale…. Jakmile jsme je tam vložili, vůbec je nezajímalo, že mají nový výběh a pustili se do sebe zase o život, takže jsem po cca 4 hod. zkoušení rozehnat je a rozdělovat do různých rohů výběhu vrátil jednoho z nich domů do terária.

Nevím vlastně co dál, protože je máme již dlouho, jsme na ně zvyklí a oni na sebe asi také.  Po dnešku si říkám, že bude asi nejlepší je chovat odděleně? Co myslíte, můžeme ještě něco vyzkoušet? Pokud najdete chvilku na odpověď budu rád za každou radu.
Děkuji

euzelva: Je jaro 2016, období páření kdy jsou všichni samci nejvíce aktivní a v plné zbroji. Pokud nemají k dispozici samici musí se jeden druhému podřídit a to je někdy problém. Boje trvají tak dlouho než to jeden vzdá a kapituluje. A že to někdy může i trochu bolet vidíte sám. Podle mě nejde o život a já bych je ve venkovním výběhu nerozděloval.

Jak to vše zmírnit, rány ošetřit, zobáky zabrousit, tak aby nebyli ostré a moc zubaté viz článek Uprava zobáků... No a vyčkat. Ve výběhu by mělo být dostatek úkrytů pro případného poraženého samce. Něco jiného je to v teráriu na malém prostoru, tam když k tomu dojde je někdy zapotřebí rozdělit je.

Zakoupení samice to nevyřeší, neboť by musely být alespoň čtyři kusy, jedna i dvě by dost trpěly, musí být v přesile proti počtů samců. Držím palce

 

zelva-stepni---testudo-horsfieldi.jpg

Závěrem:

Co tedy říci na závěr? Pro celoroční chov v teráriu není zrovna Testudo horsfieldi nejvhodnější jedinec a to z jednoho prostého důvodu. Tento druh má zakódováno v životním stylu hrabání různých nor, úkrytů....a to jim v teráriu prostě většinou umožnit nemůžeme, a tím určitě nějakým způsobem trpí, a to hlavně větší želvy. Druhý argument proti je násilnické chování samců k samicím ve skupinovém chovu. Ten z Vás, kdo dokáže předem odhadnout sám sebe, jestli se může s klidem koukat na do krve pokousanou samici, může být v klidu, druzí jemnější povahy mají v podstatě dvě možnosti. Vlastnit pouze jedináčka nebo je s určitostí čeká rozdělení želv ,neboť to psychicky neustojí. Čím menší prostor, tím to může být horší neboť samice nemá možnost útěku do bezpečí. Je to jejich přirozené chování a většina samic to přečká bez trvalích následků, ale co naše nervy?! Tak jako my lidé, ani želvy nejsou povahově stejné, může se mezi nimi najít harmonická shoda nebo soupeřivost. Tyto aspekty se nedají předem odhadnout, a proto je třeba dopředu vědět, co nás může v rámci tohoto druhu čekat. O to méně nás později jejich případné chování překvapí.

Když máme dostatečné venkovní prostory, je chov těchto odolných želv bezproblémový a nemusíme se obávat ani nepříznivého počasí, protože jestli existuje v Evropě suchozemská želva co vydrží opravdu hodně, pak to není nikdo jiný než naše T.horsfieldi. Žádná jiná takto tvrdé podmínky z již zmíněných druhů dlouhodobě neustojí. A to je právě jedna z vlastností, co ji rapidně odlišuje od jiných druhů a může to být důvod pro nákup těchto želv i přes všechna jiná negativa. Chovatelé žijící v horských a podhorských oblastech naší republiky, co chtějí chovat suchozemské želvy hlavně ve venkovních výbězích, by měli pro tento druh při výběru zvednout ruku.

Dlouhá zima, tvrdé klimatické podmínky v těchto místech, prostě není nad čím váhat. Vhodnější a odolnější suchozemskou želvu asi do těchto podmínek nenajdeme snad pouze ji může konkurovat Testudo marginata - želva vroubená. A už vůbec ne za cenu mláďat mezi 1 - 2 tisíci korun. Právě proto byste měli sáhnout po tomto druhu želvy. Pokud mám orientačně určit nadmořskou výšku která předurčuje Testudo horsfieldi pro chov, tak podle mého nad 600 m je to jasná volba. I přesto nezapomeňte, že z evropských druhů želv je to do prostředí CZ ten nejméně vhodný druh z už zmíněných důvodů!

Na co si dát velký pozor je dovoz z farem nebo nelegálního odchytu. Tam hrozí všechna rizika takového nákupu od nemocí přes špatnou adaptaci na naše klimatické podmínky. K úhynu je pak velice blízko a na každém z Vás je popřemýšlet, jestli se Vám vyplatí ušetřit nějakých 200,- za zvíře na celý život! Nákup u chovatele je pak jedna z možností, jak tyto rizika snížit na přijatelné minimum.

Doufám jen, že se mně povedlo Vám sdělit něco, co jsem si předsevzal na začátku tohoto článku. Mám rád suchozemské želvy všech druhů, ale také musím přiznat, že mě osobně tento druh neokouzlil, ale věřím tomu, že všichni nemůžeme chovat vše a každý z nás si vybere svého favorita. Tyto želvy si najdou určitě místo na našich zahrádkách, kam se jednoznačně hodí na rozdíl od terárií. Přeji tedy Vám všem budoucím či současným chovatelům tohoto druhu hodně radostí a co nejméně starostí s touto odolnou a někdy opomíjenou suchozemskou želvou.

Copyright ©

 

Želvy - prodej zvířat - terária - vybavení - rozvoz

 

   SvětŽelv.cz 

© copyright euzelva.cz Poslední aktualizace 24.06.2017 Mapa webu Vytvořil Acceler Nahoru