Daniel Sup

Kaja a Kaja spatřili světlo inkubátoru někdy na přelomu února/března 2020. Velký želví bůh jim dal podobu Geochelone Carbonaria, čili uhlířky nebo po našimu karboše. Jako tříměsiční prťata nám je pan Junek dopravil do smogového Chacharistánu. Na prťata to byli teda pěkní macci. Pokusili jsme se vybrat synka a děvuchu, tak uvidíme co nám z těch dárečků vyroste.

Po prvotním průzkumu nového "tera-toria" spojeným s přivítací hostinou z pegingského salátu a kočičí konzervy se Karlička ubrala do temného, vlhkého a chladného pelechu pod kamenem a vypelešila se až po 24 hodinách. Je spíše ostýchvější, ale umí i pěkně zařádit.

Karel jede bomby, prozkoumal už všechny kouty a zákoutí své nové savany a dokonce se neuváženě vrhnul i do sklenice s mlhovačem, chvíli nedokázal pochopit proč jsem tam nainstaloval zábranu- a když už pochopil, tak začal s hledáním nové cesty- úspěšně!. Takže proběhla výroba zábrany číslo dvě. Po té co nám spořádali celý živý anubis, přibyly další dva plotky :).

Zatím to jsou celkem spáči, každý den se těšíme až se probudí a čekáme co zase vyraubíří.

Po dvou týdnech, kdy docházelo k mnoha bezpečnostním úpravám v naší umělé savaně, se želvišty uklidnili a relativně standardizovali. Naplno ukazují své vlastnosti a povahy. Karlička je opravdu ostýchavější a má ráda svůj klid, Karel je koumák, odvážnější, společenštější. V jídle jsou vybíravější, ale možná je trošku rozmazlujeme. Absolutně milují žampoše(již i z ruky), banány, jahody. Granulky i kočičí konzervy také beze zbytku. Cukrujeme kalcitem a nemají s tím žádný problém. Pošmáknou si i na různých druzích zelí, ale také rukoly, a jiné zeleně. Naopak papriky a okurky nemusí.

Dnes jsme jim dopřáli kytici lučního "plevele" (pampeliška, jitrocel, mochna, máchelka, kokoška, kopřiva) a přes prvotní ostych, si nakonec své pochoutky odzkoušely. Ale hlavně si obě želvičky udělaly na kytici pohodlí a odpočivají v listoví, takže jim bude dopřáno častěji.